Výlet na Kokořín.

   Já a Ivan jsme vzali KAWU a jeli jsme pro kámoše Fandu do Roudnice.Vytáhl svojí věčně nablejskanou JAWU 634. Nutná zastávka pro benzín na pumpě. Tak jak pojedeme, přes Mělník a pak na Mšeno. Přijedeme na Harasov a tam se vykoupeme a pak budeme pokračovat. Počasí bylo nádherné a cesta dobrá. Přijíždíme spodem do Kokořínského údolí, snižujeme rychlost a otevíráme plexi, aby jsme nasákli okolím. Pomalá jízda krajinou je zde na místě. Silnice lemovaná bílýma břízama. Kousek od měst a taková krása.  Zapomínáme na všední starosti a připadáme si jako v pohádce, kde se zastavil čas. Přijeli jsme na Harasov kde by mělo být dobré koupání.
První překvapení - samé kopce vybagrované hlíny. Rybník vypuštěný a probíhají opravy. Jeli jsme dále, první zastávka byla v hostinci „U Grobiána“. Sedli jsme si venku ke stolu s deštníkem. Objednali jsme limču a pito, prostředí hospody lákalo na pořádnou pařbu. Opilý hostinský mluvil za vše. Sedíme venku, debatujeme a hle, profrčel okolo nás starý pérák a po chvíli nachromovaná jawa 250. Po občerstvení jedeme dál. Vjíždíme do kempu který je nádherně zasazen v údolí mezi pískovcovými skálami. Ptáme se na ceny za nocleh atd. K smíchu nám připadala kolonka za dýchání zdravého vzduchu 8,- korun na den. Prošli jsme si kemp - velice pěkný a udržovaný. Možnost ubytování v chatkách, super koupelny a teplá voda za 10,- korun na den. Jedeme dále, okolo nás jsou malé rybníky a močály kde kvetou lekníny. Přijíždíme ke hradu Kokořín úzkýma serpentínama.
Pozor - všude je písek a štěrk na silnici. Zastávka v lese nad údolím, krásný pohled na hrad ale i na celé kokořínské údolí. Jedeme zpět dolů na rozcestí a příští zastávka je u pískovcového útvaru Pokličky. Dřevěné schody nás lákaly nahoru. Výšlap to byl pěkný, každý funěl do kopce. Nutný komentář proč to je tak vysoko. Po útrapách z výstupu jsme se dobelhali nahoru. Nádherný výhled. Pár fotek aby nám věřili, že jsme tam byli. Cesta dolů byla rychlejší a skoro bez keců. Projeli jsme vesnici Kokořík a pár dalších vesniček.
Další zastávka byla ve vesnici Železy kde jsou Čertovy hlavy a Klácelka. Jsou to vysochané hlavy do pískovcových skal.  Kamarádi další námahu do kopce odmítali. Svalili se do trávy a kouřili. Kluci se ptali jak je to daleko, ty Čertovy hlavy - řekl jsem asi 30 metrů.
Po nykotýnovém dýchánku jsme vyrazili. Po cestě si Ivan kladl požadavky (já tam vylezu ale bude tě to stát klobásu). Zdrcující výstup se neobešel bez komentáře, že to není 30 metrů.
Jo jo, sundá to zadek z motorky, musí to ujít pár metrů do kopce až už to nemůže.
Po výstupu na horu jsme Čertovy hlavy opravdu spatřili. Samozřejmě proběhla foto.
Navrhoval jsem ještě se podívat na klácelku je to jen kilometr. Tento nápad byl drsně zamítnut, ale vy se podívejte stojí to zato. Další zastávka už byla příjemnější v hospodě v Liběchově. Bramborová polévka a hovězí guláš byl útěchou.

Sepsal Jarek

     P.S.

   Je to skoro všechno pravda, ale  k Pokličkám vedlo asi půl miliónu hrbatejch schodů, každej cejtím v lýtkách ještě dneska, sem tam nějakej i chyběl a každej byl jinak vysokej. Každou předtím vykouřenou PETRU jsem setsakramentsky cejtil. Na takovejhle vejletech bych zakázal slejzat z mašin.
    Čertovy hlavy – no dobrý, no, ale když se zeptám, jak je to k nim daleko a  dostane se mi odpovědi, že 30-40 metrů, uvěřím každému, kromě Jardy. Tohle bylo 40 metrů, ale převýšení, ve vzdálenosti nejmíň 200m . Ale to co potom vidíte, vykompenzuje tu dřinu. Sochy to jsou zajímavý a výhled do kraje, který máme skoro za barákama a přitom o něm ani pomalu nevíme, to stojí za to. On totiž Jarda měl nový kecky, tak se musel ukázat, jak mu pěkně šlapou.  No a zastávka v hospodě, studený PITO, holky jezdící okolo na kolech, to je ta pravá idylka. Ale jinač byl vejlet super, odreagování od všedních starostí ve středu odpoledne, to je to, co potřebuje každý z nás.

Doplnil Fanda 

Další podrobné informace o Kokořínském údolí.
http://www.kokorin.cz/
http://www.pusc.cz/objekty/kokorin/default.htm
http://www.melnik2000.cz/kokorinsko/